Tehdy hořely nejen domy a pasekářská stavení, ale i lidé v nich. Apokalypsa! Památku obětí, rovněž statečnost těch, kteří tragédii přežili, a také bestialitu nacistických uchvatitelů si připomněli účastníci pietní vzpomínky, která se konala v Prlově v sobotu 17. dubna 2010.
Pietní vzpomínku uspořádaly Obecní úřad Prlov, Český svaz bojovníků za svobodu, Sdružení Hornolidečska a Iniciativa pro podporu vypálených obcí ČR a kterou moderoval Dr. Milouš Červencl. Zúčastnili se jí nejen představitelé Parlamentu České republiky, zástupce ruského velvyslanectví, reprezentant Zlínského kraje, starostové okolních obcí i starostové-signatáři Memoranda o vzájemné spolupráci vypálených obcí, ale především na šest set účastníků, mezi nimi pozůstalí obětí a pamětníci. K nejvýznamnějším jistě patřil šestaosmdesátiletý Jan Ondrovčák, původem ze Zděchova v okrese Vsetín, který se jako jednadvacetiletý velitel partyzánského oddílu zúčastnil kromě jiného i operací v prlovské oblasti. K důstojnému průběhu pietní vzpomínky přispěla Posádková hudba Olomouc, čestná stráž Posádkového velitelství Praha a komorní pěvecký sbor Základní umělecké školy Zlín, pobočky Vizovice.
Součástí pietního aktu byl křest knihy Romana Cílka „Den, kdy udeřilo zlo“, ztvárňující prlovskou tragédii. Jedná se o druhé, doplněné vydání, přičemž první vydání pod názvem „Smrt na prahu života“ vyšlo před pětadvaceti lety.
„Nové vydání přišlo na svět ve velice krátké době, a to díky iniciativě ředitele Památníku Lidice a skvělé práci nakladatele ing. Ivana Ulrycha,“ říká Roman Cílek. „Od minulého vydání se liší především velkým epilogem, v němž se pokouším dopovědět osudy pachatelů, nejen jednotky Josef, složené z účastníků německo-slovenského teroristického kurzu, ale i velitele akce ing. Kurta Wernera Tuttera.
„Romane,“ ptám se v Prlově předního autora literatury faktu, „epilog tvé knihy přináší kromě nových pozoruhodných informací i jakési nadčasové sdělení. Mohl bys je charakterizovat?“ „Historie a pohled na ni má podivuhodnou moc,“ říká Roman Cílek, „dokáže spojit zdánlivě nespojitelné. A ještě k tomu připojit varovný vykřičník.“
A to je tedy současnost, to je zpřítomnění tragického odkazu, o něž usilujeme. A tak v prlovském areálu U Húšťů probíhá fiktivní bitva mezi příslušníky SS, wehrmachtu a partyzány, zprostředkovaná klubem vojenské historie Maxim z Otrokovic, a první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdůšková ukázku sleduje a do výstřelů pušek a kulometů řekne tiše, spíše jen pro sebe: „To je strašné, co se tehdy dělo… Nemůžeme zapomínat, z čeho se zrodil mír, ve kterém žijeme. Proto je moc dobře, že existují starostové jako pan Gargulák, že existuje Památník Lidice, který intenzivně podporuje uchovávání památky na vypálené obce.“
O jedinečnou atmosféru pietní vzpomínky se zasloužili mimořádným osobním nasazením a nadšením zastupitelé obce Prlov v čele se starostou Ladislavem Gargulákem, mužem, který má bolestné osudy předků uloženy nejen v mysli, ale především hluboko v srdci. Poklona za přátelskou pohostinnost a vlídnost patří celému prlovskému týmu, který se na pietní vzpomínce podílel.
„Kromě významných politických představitelů přišli lidé dobré vůle, kteří se poklonili obětem, zavražděným před pětašedesáti lety,“ řekl Ladislav Gorgulák. „Přišli v počtu, jaký tady nepamatujeme. Průběh pietní vzpomínky prokázal, že jsem udělali dobře, že se i Prlov stal signatářem Memoranda o vzájemné spolupráci vypálených obcí. Jsme součástí společenství, které si pomáhá a které předává významné poselství následujícím generacím.“
To nejcennější, co si z Prlova odnášíme, je vědomí sounáležitosti a spříznění, dominující onomu sobotnímu odpoledni.
PV
