„Spřízněni osudem“. Pietní akty ve Zlínském kraji

O uplynulém víkendu proběhly tradiční pietní akce v Leskovci, Prlově, na Vařákových pasekách a Ploštině, od jejichž vypálení německými nacisty uplynulo právě 81 let. Památku umučených místních obyvatel zde uctily zástupkyně Památníku Lidice a Památníku Ležáky.

Usedlost Jana Juříčka, který v něm žil se svou manželkou Františkou a dětmi Janem, Františkou a Marií, stál v Leskovci u Vsetína. Před koncem roku 1944 začali usedlost využívat partyzáni z 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky a vzniklo zde středisko, které propojovalo oblast Javorníků, Vizovicka a Hošťálkovska. Ve sklepě pod obytnou částí se nacházel tajný bunkr, který partyzánům sloužil jako skladiště zbraní a materiálu, lazaret i úkryt pro vysílačku. Informace o dění u Juříčků bohužel nezůstaly gestapu dlouho utajeny a v noci na 3. dubna 1945 byla usedlost obklíčena příslušníky vsetínského, zlínského a brněnského gestapa. Hospodáře Juříčka s manželkou i oběma dcerami Němci zastřelili a jejich těla vhodili do plamenů hořící usedlosti. Nejstarší syn měl zvolit dobrovolnou smrt v dýmu hořícího domu. 

Osada Ploština byla 19. dubna 1945 obklíčena nacistickou jednotkou složenou ze zhruba dvou stovek českých a slovenských Němců a Slováků, kteří v pasekářské oblasti v předhůří Vizovických vrchů pátrali po partyzánech a jejich pomocnících. K přepadení osady tehdy došlo tak rychle a překvapivě, že lidé ani nestihli utéct do okolních lesů. Vojáci po svém příchodu okamžitě zahájili výslechy a zapalovali jednotlivé usedlosti. Zavraždili třiadvacet mužů a jednu ženu, z nichž však nikdo nepatřil k partyzánskému hnutí. Z deseti chalup zůstaly stát dvě. V místech bývalé pasekářské osady se dnes nachází muzejní komplex Národní kulturní památka Ploština. 

Prlov, malou obec na Vsetínsku, postihl o pouhé čtyři dny později podobný osud jako nedalekou Ploštinu. V ranních hodinách 23. dubna 1945 vesnici obklíčilo zhruba šest stovek nacistických vojáků se psy. Většinu místních obyvatel odvlekli do místního hostince, kde je do odpoledních hodin mučili a pokoušeli se od nich získat přiznání o spolupráci s partyzány. Následně obec vydrancovali a domy zapálili. Do hořících domů nahnali zajatce, po nichž poté ještě stříleli ze samopalů. Vypáleno bylo osm usedlostí, v nichž uhořelo patnáct lidí, celkem si prlovská tragédie vyžádala životy třiadvaceti osob.

Těsně před koncem 2. světové války se na samotě Vařákovy paseky dočasně usadili partyzáni ze skupiny Jana Žižky. V té době si však v okolních kopcích budovaly vysílací a pozorovací stanice i ustupující nacistické oddíly a 1. května 1945 přišlo až do Vařákových pasek několik německých vojáků. Došlo ke vzájemné přestřelce, při níž byl zabit jeden z partyzánů a jeden nacistický voják, jehož smrt se Němci rozhodli krutě pomstít. Místní obyvatelé byli zajati a krutě vyslýcháni. Karla Vařáka, Jana Polčáka, Františka Žáka a Růženu Šopovou Němci nejprve mučili a poté chladnokrevně zastřelili. Z deseti stavení, které tehdy v osadě stály, jich osm vypálili. Od roku 1950 na Vařákových pasekách již nikdo nežil a poslední ze zdejších chalup byla v roce 1961 zbořena.